Text napsal dr. Janez Drnovšek, prezident Slovinska
Já jsem vy a vy jste já. Oba cítíme to samé, trpíme stejně. Člověk je člověkem a zvíře je zvířetem, ale cítíme stejně. Lidé zabíjí a jí zvířata a zvířata tím trpí. Lidé zabíjí i jiné lidi, třebaže jsou to také lidé a cítí i trpí stejně. Kdo dokáže pochopit takovýto svět?
Ale tvoříme jednotu – lidé, zvířata a příroda. Jsme propojeni a navzájem se ničíme. A nebo spíše – lidé zabíjí zvířata a ničí přírodu. Kvůli jídlu, ačkoliv to není potřeba. Děláme to jen kvůli naší chtivosti. Opravdu musíme mučit a zabíjet zvířata? Ne, není to potřeba, rostlinná strava je pro lidi mnohem zdravější.
Opravdu musíme zničit zemi, vzduch a vodu? Ne, dokonce to nesmíme dělat! Děláme to jen kvůli naší nenasytné touze po zisku. Tím vytváříme stále další touhy a potřeby, které pak uspokojujeme stále novými produkty, jejichž výrobou ničíme životní prostředí stále intenzivněji.
Tato „civilizace spotřebitelů“ produkuje nespočet výrobků, které lidé ve skutečnosti nepotřebují. Tímto neustálým vytvářením nových tužeb a vymýšlením nových potřeb se spirála nepotřebných produktů roztáčí stále rychleji. Ignorujeme miliardy lidí, kteří ani nemají dostatek jídla a pití na přežití a sami se oddáváme orgiím moderního konsumerismu.
Když člověk necítí soucit s ostatními lidmi, necítí ho pak ani ke zvířatům a ztrácí kontakt s přírodou. Vytváří si svůj vlastní virtuální svět, ve kterém ale nežije svůj vlastní život, pouze život konzumujícího robota a vzdaluje se tím stále více od své pravé podstaty. Pomalu a postupně přestane cítit své propojení s ostatními tvory a s přírodou. A nakonec pro něj přestane reálný svět existovat, zmizí mu...