Racionální vegetariánství – zdravá alternativa

Česká vegetariánská společnost
Ing. Richard J. Barták, CSc.
Vegetariánský den 2004, 2.10.2004, Praha

Bezmasá strava má již velmi dlouhou tradici. Před lidmi, majícími vyvinuté zdravotní povědomí (a to nejenom pouze zdravotní), však stále stojí - nikoli snad až od počátku krize BSE - otázka, často mně a mým vegetariánským přátelům pokládaná:

„Je vegetariánská strava skutečně tou nejlepší alternativou pro zajištění zdravého způsobu života?“

Bez ohledu na způsob odpovědi na tuto otázku, je mně, obvykle současně, kladen dotaz, proč jsem vegetariánem. Příčin jest, zajisté, více, nejdůležitější však spočívá v odpo-vědi:

„Protože mám zdravý rozum“.


Jsem totiž zastáncem kritického, vědeckého myšlení, filosofie racionalismu (z latinského ratio – rozum), která považuje rozum za jediný, nebo alespoň za rozhodující zdroj poznání - opakem je iracionalismus. Stejně důležitý je i můj positivismus, který odmítá jakékoli metafysické otázky, tedy úvahy mimo oblast vědeckých pravd, vyvozených (a experimentálně dokázaných) ze vztahů a zákonů potvrzených zkušeností. To vše ovšem s notnou dávkou pochybností o pravdivosti a správnosti jakýchkoli tvrzení (včetně vlastních) tedy veliké skepse, která je předpokladem tolerance, avšak i protikladem dogmatismu. Není to příliš jednoduché (a to ani pro mne!), hlavní jest však můj stávající názor, že jevy nevnímatelné pěti lidskými smysly a nepochopitelné naším rozumem, možná existují, k životu je však nepotřebuji. Esoterika, teologie a další duchovní nauky jim podobné, tedy nejsou v mém, již končícím životě podstatné a nepatří proto ani do mé, zkušenostmi ověřené filosofické výbavy.

A právě proto - nikoli „přesto“! - jsem vegetariánem!

Řecký filosof Pythagoras (šesté století před naším letopočtem) žil vegetariánsky. Principem jeho způsobu života byla úvaha: „Tak dlouho, pokud bude člověk zabíjet zvířata, budou se vraždit i lidé navzájem!“ Tato úvaha vychází z mimořádně racionálního pojetí světa - chci-li dlouze a spokojeně žít, je, mimo jiné, nutné, abych nebyl zavražděn. Musím proto pro nevraždění vytvářet předpoklady. Předpoklady proti vraždění jakémukoliv, proti vraždění lidí navzájem, i proti zabíjení zvířat.

Na rozdíl od platného trestního práva, neznajícího pojem „zabití“ a definujícího vraždu jako trestní čin, spočívající v úmyslném usmrcení člověka, není s hlediska vegetariána filosoficky vůbec jednoduché stanoviti meze nezabíjení, či nevraždění – proto je já sám definuji (značně složitě, však přesně) takto:

Usmrcení tvora s nervovou soustavou podobnou naší a tudíž zřetelně vnímajícího bolest, provedené člověkem, může býti neúmyslné (pak jde vždy o pouhé zabití, nikoli o vraždu), nebo úmyslné, které je pak vždy vraždou (tato je přijatelná pouze v případě sebeobrany, či v případě zkrácení utrpení jiného tvora, nebo je-li podmínkou našeho pouhého přežití a je-li zavražděn tvor jiného druhu), tato dále může býti nájemná (tj. provedená jiným člověkem za úplatu), či zákeřná, provedená člověkem úkladně či ze zálohy (nemá-li vražděný tvor ani vzdáleně povědomí o chystané vraždě, či možnost úniku).

Velmi obdobně lze definovat i mučení, které je stejně zavrženíhodné jako nepřijatelná vražda.

Základy vegetariánské filosofie a vegetariánského způsobu života v naší euro-americké kulturní oblasti nemají ovšem kořeny v době před dvěma či třemi tisíci lety, tedy třebas u Pythagora, ale leží někde kolem středu 19. století, při začátcích neoreformního hnutí (hlavně v Německu), i když jednotlivci – vegetariáni jsou zde známi i ve středověku. Jeho zakladatelé hledali alternativy k nehumánním životním způsobům, vznikajícím současně s počátky industrialisace hlavně ve velkých městech. Krédem bylo již starší volání po „návratu k přírodě“, což vše obvykle zahrnovalo i vegetariánské stravování (tehdy nazývané i „reformním“). To je opět příkladem racionální úvahy, neboť návrat k přírodě, včetně vegetariánství, byl jednoznačně schopen upevniti zdraví a prodloužiti život v prostředí právě začínajícího intensivního znečištění životního prostředí bouřlivě se rozvíjejícím průmyslem, doprovázeným sociálními zjevy - možno říci - téměř nelidskými.

S hlediska celosvětového jest ovšem akceptovatelný i názor, že většina (snad až 80 % světové populace) se vždy stravovala převážně vegetariánsky – často ovšem jinou, než vegetariánskou potravu nemá a nikdy ji ani neměla. Tento případ, samozřejmě, není předmětem této úvahy. Dnes – opět celosvětově – je vegetariánů cca 50 až 60 %. Proto je tedy možno dnešních zhruba 30 % naprostých karnivorů (masojedů) zhruba považovat za potomky vegetariánů, potomky, kteří na sobě provádějí dlouhodobý pokus se škodlivostí potravin živočišného původu. Někteří z nich se však nyní postupně vracejí k původní stravě svých předků.

Z takového hlediska není ovšem vegetariánství moderní stravovací alternativou, ale je jednoznačně konvenčním, historickým způsobem stravování. Propagace stravy masité jako tradičního způsobu výživy jest pak pouze udržováním novodobého omylu (či nesmyslu?), omylu nejenom lokálního, ale i regionálního až téměř globálního charakteru.

Výraz „vegetariánství“ má kořeny v latinském „vegetus“, což znamená „čerstvý“, „čilý“, zdravý“, i „žijící“ a „životný“. Značně rozšířené názory, že vegetariáni jsou nezdraví, vyčerpaní, chudokrevní a neradostní lidé, pramení často z iracionální filosofie odříkání či asketismu, vegetariánům někdy právem (jde-li o oběti jejich vlastního filosofického a potravního extremismu), většinou však zcela neprávem přisuzované. Historicky je u nás toto povědomí o negativních vlivech vegetariánství ovšem způsobeno i nedostatkem potravin ve druhé světové válce a po ní, kdy kus masa na talíři byl znamením blahobytu. To převzaly i výživové teorie většiny komunistických režimů, podle nichž byla zvyšující se spotřeba masa měřítkem zvyšující se životní úrovně („Ameriku dohnat a předehnat!“). Samozřejmě i vykrmené lidské tělo bylo podle těchto zcela nesprávných názorů rovněž znamením zdraví, úspěchů a dobré životní úrovně. Dnes ovšem téměř každý z obyvatel střední Evropy (přesněji - z obyvatel rozvinutých států euro-americké civilisace, což však, zajisté, není pojmem geografickým, neboť k této civilisaci počítáme nejméně i Austrálii, Nový Zéland a snad, alespoň částečně, také Japonsko) si může dovolit svou denní dávku masa a převážná většina lidí to i činí, a to i několikrát za den! Ceny vepřového, hovězího, drůbežího masa, ba i ryb, vinou (nikoli zásluhou!) průmyslových velkochovů těchto zvířat, včetně např. „klecových chovů ryb“, nestoupají - vzhledem k soustavně se zvyšujícím příjmům - nijak dramaticky. Přesto se zdravotní stav většiny obyvatel rovněž nijak dramaticky nezlepšuje, neboť vysoké množství zvířecích tuků a bílkovin v potravě většiny obyvatel uvedených regionů je jednoznačně odpovědné za stoupající počet civilisačních chorob - srdečních a oběhových onemocnění, onemocnění nádorových a revmatických, také cukrovky, osteoporosy, žlučníkových či ledvinových kamenů, obesity, zánětů slepého střeva apod. Pokud se takto chováme a stravujeme, majíce dostatek vědomostí o negativních následcích takového způsobu života, chováme se iracionálně, to jest nerozumně. Racionální chování totiž vylučuje vědomé poškozování vlastního zdraví, i když, na druhé straně, filosofii eutanasie, tedy volního ukončení vlastního života při velkém utrpení nebo při mimořádném obtěžování okolí, nelze považovati za iracionální. Rovněž ovšem nelze žádat, abychom se naprosto vždy a bez výjimky, chovali racionálně – my, tvorové Homo sapiens sapiens (tj. „Člověk dvojrozumný“!) jsme už tak psychicky založeni, že někdy vědomě volíme i chování zcela iracionální, pokud nám způsobuje libovolné potěšení a to bez ohledu na negativní důsledky takového chování.

Velmi zvláštním, leč zcela pochopitelným jevem naší doby přebytku informací je jejich častá protichůdnost, protikladná interpretace, protiřečící si výsledky výzkumů a vědeckého bádání, nebo i výsledky účelově upravené, či vědomě zfalšované a to vše pak zvláště v oboru nás zajímajícím, tj. vědě a informacích o správné, zdravé, či racionální výživě. A právě pak je nutno vysloviti zásadní pochybnosti o jednoznačných pravdách, jednoduchých tvrzeních a černobílých hodnoceních a přikloniti se k vědeckému skepticismu, který pochybuje o všem, tedy nakonec i o sobě samém.

Odmítání stravy připravené z těl jak teplokrevných živočichů, tak i z těl ryb, plazů, obojživelníků, plžů i mlžů (zjednodušeně „masa“), filosoficky sjednocuje všechny vegetariány, nehodlající se, ať přímo či nepřímo, zúčastňovat vraždění. V obecné rovině názorové jsou však vegetariáni roztříštěni, protože sám princip vegetariánství obvykle není v osobní filosofii jedince principem převažujícím. Tímto principem jsou totiž z obrovské většiny filosofie a teorie tzv. „vyšší“, zajímavější, než je „přízemní racionalita“, tedy obvykle názory iracionální, esoterické, třeba víra v osud, převtělování a v karmickou osudovost a odplatu, principy jin – jang, víra v mimosmyslové vnímání a v nadpřirozené síly, v kosmické síly či božstva, která vegetariánství přikazují, nebo alespoň doporučují, víra v existenci a v poselství syna božího Ježíše Krista - údajně vegetariána (ač z biblických textů vyplývá pravý opak – i proto se pragmaticky tvrdí, že biblické texty jsou, podle aktuální potřeby naší či cizí, vždy zfalšovány!), víra v osvícení a ve vnuknutí, víra v těžce dokazatelné zázraky a tak dále a tak dále! Obvykle jde o jevy těžce ověřitelné, odehrávající se většinou jinde, než kde žijeme my, předávané často jen ústním podáním, či písemnými záznamy o jejichž věrohodnosti je obvykle možno úspěšně pochybovat, či o jevy vyznačující se tak nepatrnou četností, že jsou statisticky naprosto neprůkazné. Při tom principy vegetariánství - tohoto správného životního stylu, esoteriku a jakoukoli víru v nadpřirozeno naprosto nepotřebují, neboť jsou zcela jasné a reálné – jimi jsou racionalismus, kritické myšlení a značná skepse. Tyto principy jsou, samozřejmě, často povahy naturální, jsou tedy i méně duchovní a méně vzletné do vyšších sfér a proto i pro většinu lidí nepříliš zajímavé až nezajímavé. Jejich důsledky jsou však převážně prokazatelné a ověřitelné.

Co má býti namísto „masa“ předkládáno na jídelní stůl, to je ponecháno k výběru každému jednotlivci. Největší část obyvatel našeho státu, stravujících se bez masitých pokrmů (kolem 250 až 300 tisíc lidí) patří k lakto-ovo-vegetariánům, kteří vedle ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin, ořechů apod., požívají i vejce, mléko a mléčné produkty, případně i k laktovegetariánům, kteří nejedí maso a vejce. Vegani (také zvaní striktní vegetariáni) pak odmítají veškeré zvířecí produkty, často i med, jakož i užitkové výrobky z částí zvířecích těl (kůže, kosti, vlna...). U nás tímto nejednoduchým způsobem žije jen velmi malá menšina, odhadem zhruba do dvaceti tisíc obyvatel.

Větší počet široce založených studií, opakovaně provedených ve shora zmíněných regionech euro-americké civilizace (jichž je však u nás dosud jen málo), prozkoumal velmi podrobně vztahy mezi stravovacími zvyklostmi vegetariánů a veganů a jejich zdravotním stavem.

Jest ovšem nutno konstatovati i fakt, že mezi odborníky – jednotlivci a společnostmi zabývajícími se výživou obecně, či výživou, dnes nesprávně nazývanou nekonvenční či alternativní, tedy vegetariánskou a jí podobnou (např. WHO – UNO /World Healthy Organisation – United Nations Organisation, tj. Světová zdravotnická organizace OSN/, FAO – UNO /Food and Agricultural Organisation - United Nations Organisation, tj. Organizace pro výživu a zemědělství OSN/, ADA /American Dietetic Association, tj. Americká dietetická asociace/, PCRM /Physicians Commettee for Responsible Medicine tj. Lékařská společnost pro odpovědnou medecinu/, EVU /Europen Vegetarian Union, tj. Evropská vegetariánská unie/, DGE /Deutsche Gesellschaft für Ernährung, tj. Německá společnost pro výživu/, VBD /Vegetarier Bund Deutschlands, tj. Německá vegetariánská společnost/, ČSVV /Česká Společnost pro výživu a vegetariánství/, SZÚ /Státní zdravotní ústav/, SpV /Společnost pro výživu/, atd. atd.) není prozatím dosaženo názorové jednoty v mnoha základních otázkách. Podrobná, komplexní a objektivní srovnávací studie jednotlivých výsledků vědy a výzkumu a odborných názorů by byla velmi přínosná, avšak vzhledem k velikému množství materiálů a názorů, jakož i k obšírnosti velmi komplikované tematiky není její vznik příliš pravděpodobný.

Například dlouhou dobu zakořeněná, zcela iracionální pověra, že bezmasá potrava vede k nedostatku bílkovin (nebo „esenciálních“, tj. „nepostradatelných“ aminokyselin), byla již opakovaně a prokazatelně vědecky ověřena jako zcela falešná. Ořechy, obiloviny a další zrniny včetně luštěnin, všechna semena, ba i brambory – tedy produkty rostlinné říše - obsahují zcela shodné potřebné bílkoviny, resp. aminokyseliny, jako produkty říše živočišné. V tomto případě jde o názory na tzv. „biologickou hodnotu bílkovin“, která se stanovuje podle poměrného zastoupení jednotlivých aminokyselin, což jsou stavební kameny bílkovin. Někteří jsou přesvědčeni, že sestava aminokyselin bílkovin živočišného původu je potřebě člověka bližší, což je však názor pravděpodobně již archaický, podložený výsledky výzkumů na zvířatech z počátku minulého století. Jinde se uvádí, že toto platí pouze pro děti do stáří jednoho roku a jenom částečně pro děti do zhruba 14 let. Pro dospělce pak platí pravý opak - rostlinné bílkoviny obilovin, zelenin, ovoce, luštěnin a obecně všech semen svými poměry obsahů jednotlivých esenciálních aminokyselin mnohem lépe odpovídají potřebě dospělého člověka, než poměry obsahů jednotlivých esenciálních aminokyselin obsažených v potravinách živočišného původu. Přesto a právě proto, mohou i vegani žít naprosto zdravě, pojídajíce pouze bílkoviny rostlinné, pokud ovšem mají stravu pestrou, nezapomínajíce na ořechy, veškeré další plody s doprovodem všemožných obilovin, luštěnin, všech dalších zrnin, řas i hub.

Doporučení vědy o výživě, obvyklé v minulém století, že se má v denní dávce potravy přijímati nejméně 1 gram bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti, je již vývojem zcela překonáno a dnes již, podle některých doporučení (např. DGE), byla tato dávka snížena na 0,8 g/kg pro dospělé a 1 g/kg pro děti. Toto množství ovšem representuje stále dosti vysokou spotřebu bílkovin, tedy např. pro 70 kg vážícího dospělce je to 56 gramů za den. Podle vědecky ověřených názorů mnohých vegetariánských společností v Evropě i v Americe je tato denní dávka bílkovin stále ještě velmi vysoká a její příjem znamená zdravotní risiko. Zřejmě i 0,5 g bílkovin za den na osobu a kilogram tělesné hmotnosti dospělce by mohlo býti zcela dostačující. Podle jiných experimentálních důkazů je však tato hodnota spodní a mnohdy již kritickou hranicí příjmu bílkovin. Pravděpodobně je tedy dnes nejlepší doporučení WHO - UNO pro fysiologickou potřebu bílkovin (např. 42 g/den pro muže o hmotnosti 70 kg).

Tato, některými odborníky nově doporučovaná opatrnost v příjmu bílkovin se, samozřejmě, týká bílkovin ze všech zdrojů – ať je to mléko, či mléčné produkty, nebo veškerá semena (z nich zvláště luštěniny a speciálně soja, bílkovinové koncentráty /texturáty, neboli sojové či obilovinové „náhražky masa“/), a nové druhy zrnin. Samozřejmě i kojenci bohatě vystačí s malými dávkami bílkovin, jejichž nejlepším zdrojem je pro ně mateřské mléko, které jich obsahuje naprostý dostatek – více než 1 %. Mléko kravské (i odtučněné) má bílkovin asi 3,5 %, sojové boby suché pak obsahují asi 34 % bílkovin a - pro srovnání - vepřové, hovězí a drůbeží maso obsahují v surovém stavu v průměru asi 20 % bílkovin.

Obdobná situace je i s pověrou, postrádající racionalitu, pověrou o nedostatku železa ve vegetariánské stravě. Velkým počtem podrobných studií nebylo nikterak dokázáno, že by vegetariáni byli hůře zásobováni železem nežli ostatní populace, stravující se tzv. moderně. A podobně, jako bylo zmíněno shora o esenciálních aminokyselinách a o potřebě bílkovin, i zde se vyskytují nejrůznější názory a často nesouhlasné výsledky vědeckých studií. Podle některých z nich je nutno přijmouti tvrzení, že zelenina a zrniny obsahují menší množství železa nežli potraviny živočišného původu. Velmi často bývá ovšem spor v tom, v jakém stavu (údaj často chybí, nebo je nejednoznačný či nepřesný) se potravina posuzuje – zda surová, či nějak opracovaná, připravená k jídlu, nebo zda jde o údaj v sušině. Někteří mají za prokázané, že člověk vstřebává železo rostlinného původu hůře - přesto je však obsah železa v krvi veganů v normálním rozmezí! Jiní odborníci to vysvětlují tím, že příjem minerálních látek v potravě po dlouhou dobu vysoce překračoval optimum a tělo je proto schopno podstatně zvýšit resorpci železa i ze stravy železem chudé, takže problémem není nízký obsah železa ve stravě, leč jeho obsah vysoký! Pravděpodobně – s hlediska vědecky kritického pohledu – nejvíce vyhovuje názor ADA, který proto cituji:

„Rostlinné potraviny obsahují pouze nehemové železo (pozn. aut.: tj. nevázané na krevní barvivo), které je mnohem citlivější na inhibitory a aktivátory absorpce než železo hemové (pozn. aut.: tj. vázané na krevní barvivo). Přestože je vegetariánská strava bohatší na celkový obsah železa než nevegetariánská, zásoby železa vegetariánů jsou nižší, protože železo z rostlinné stravy se hůře vstřebává. Klinická důležitost tohoto faktu, pokud nějaká vůbec je, je nejasná, protože anemie z nedostatku železa vegetariánů jsou stejně časté jako anemie nevegetariánů.“

Velmi podstatný je ovšem vysoký obsah vitaminu C v každodenní dávce potravy (což je vegetariány obvykle splněno), který zvyšuje příjem železa z potravy několikanásobně.

Mléko a mléčné produkty mají vysoký obsah prvku nejdůležitějšího pro výstavbu kostí, tj. vápníku. Mnohé vědecké práce a hlavně důkazy statistické však dokazují, že tento zdroj není pro kosti a pro jejich odolnost do vysokého věku nejdůležitější – je mnoho důkazů, že je to právě naopak! Čistá rostlinná strava obsahuje obvykle méně vápníku, než strava obsahující mléko a mléčné produkty, které ovšem mají i vysoký obsah bílkovin a někdy i nevhodně složených tuků. Ostatní potraviny živočišného původu nemají s hlediska obsahu vápníku zvláštní význam. Není však nijak dokázáno, že by případný nižší obsah vápníku ve stravě veganů způsoboval řídnutí kostí (osteoporosu) a jejich následnou vyšší lomivost. Menší dávky vápníku jsou totiž tělem lépe využívány a jeho vylučování močí je značně sníženo. Zároveň existují i důkazy, že vysoký příjem bílkovin z potravy živočišného původu působí na stav kostí hůře, než nízký příjem vápníku při malé konsumaci mléka a sýrů. To je způsobeno tím, že vysoký příjem bílkovin způsobuje konsumentům potravy živočišného původu zvýšené vylučování vápníku močí. Při troše dobré vůle je zřetelně možno zpochybniti veškerá tvrzení o potřebě konsumace mléka a mléčných produktů dospělci – nezbývá než racionálně kritický a skeptický přístup k veškerým informacím!

K živinám, jejichž možný nedostatek ve vegetariánské stravě je také stále diskutován, patří jód, velmi důležitý pro správnou funkci štítné žlázy. Odborníci však doporučují používání jodidované soli nikoli pouze vegetariánům, leč všem občanům. S hlediska racionálního chápání je zde jakýsi nesmyslný spor – jakoby snad všichni občané trpěli nedostatkem jódu vzhledem k vegetariánské stravě menšiny? Velmi bohaté jódem jsou ovšem mořské řasy, jejichž používání ve vegetariánské kuchyni by mělo býti již běžné.

Oprávněně kriticky jest ovšem ve vegetariánské a zvláště pak ve veganské stravě vnímán nedostatek vitaminu B 12 (kobalaminu), který je - až na nepatrné výjimky - obsažen pouze v potravě živočišného původu. Podle některých autorů jsou těmito výjimkami např. kyselé zelí a další rostlinné produkty, zpracované mléčným kvašením, jakož i již uvedené mořské řasy a kvasnice. Jinými odborníky jest však tvrzeno, že jsou to sice chemikálie s vitaminem B 12 analogické, které však v lidském těle nemají funkci kobalaminu. Obvykle je vitamin B 12 také produktem mikroorganismů, žijících i v našem tlustém střevě - o možnosti jeho absorpce z tohoto zdroje jsou však vyslovovány pochybnosti. Na druhé straně, vzhledem k jeho extrémně nízké spotřebě, se po několik roků může jeho zásoba uchovávati a obnovovati schopností vnitřní recyklace v našem těle. Avšak vegetariáni, zvláště pak vegani, kteří odmítají zvířecí produkty po mnoho let či několik desetiletí, mohou míti objektivní potíže z jeho nedostatku - jsou to potíže neurologického charakteru. Dlouhodobým veganům a hlavně gravidním veganským ženám, či kojícím veganským matkám, je proto doporučována občasná injekce vitaminu B 12 (kobalaminu), nebo pravidelné požívání potravin (obvykle cereálních produktů), tímto vitaminem obohacených, které jsou již běžné i na našem trhu. Zvláště kojenci a batolata potřebují tuto speciální výživu, aby jejich vývoj nebyl nedostatkem vitaminu B 12 negativně ovlivněn.

Názor, že je lépe býti zdravý, než býti tlustý, je zcela určitě názorem velmi racionálním! I když vegetariáni často jedí energeticky méně bohatou potravu, jsou mnohými důležitými látkami zásobováni lépe, než moderně se stravující většina obyvatel. K těmto důležitým látkám počítáme látky balastní a vlákninu, dále tzv. „sekundární“ rostlinné produkty, kyselinu listovou, vitaminy B 1, B 6 a vitamin C, stejně tak jako hořčík. Veganská potrava samozřejmě neobsahuje žádné zvířecí tuky a cholesterol, má jenom nízké množství purinů a žádné další látky ze živočišných produktů, negativně ovlivňující zdraví, jakož ani jejich nezdravé a obvykle odporně páchnoucí rozkladné produkty – putrescin, sírovodík, skatol aj. Vegetariáni jen velmi výjimečně trpí nadváhou, rovněž zcela výjimečně mají problémy s látkovou výměnou tuků, či vysokým krevním tlakem - což vše mohou býti risikové faktory srdečních a oběhových onemocnění. Stejně tak je podle mnohých vědeckých studií podstatně nižší i risiko onemocnění nádorových. Ochranně působí i sekundární rostlinné produkty (tedy ty, které nejsou hlavními živinami) - projevující se obvykle zbarvením, chutí a vůní, či neprojevující se sensoricky nijak. Při tomto hodnocení je ovšem nutno míti na mysli i nezanedbatelný fakt, že vegetariáni mají, ve srovnání s moderně (euro-americky) se stravující majoritní částí populace, i mnohem více informací o zdravém životním stylu, neboť se o něj aktivně zajímají. Vědí mnohem více o zdravé výživě, sportují a pouze velmi výjimečně kouří.

Fakt, že - s hlediska celosvětového, samozřejmě - stále větší počet lidí nemá chuť na moderní masitou stravu, má více důvodů. Nesouhlas se zabíjením zvířat je jenom jedním z nich. Dalším je nesouhlas s mučením zvířat v intensivních velkochovech a s nehumánní podmínkami dlouhých a vždy zcela zbytečných transportů zvířat. Intensivní chovy zvířat ovšem ovlivňují negativně i kvalitu produktů - ať již jde o maso, mléčné produkty či vejce. Toto negativní ovlivnění produktů je zvláště patrné na mase, jeho chuti a fysikálních vlastnostech (veterináři hodnotí jeho kvalitu jako „bledé, vodnaté a rozplývavé maso“, z jiných produkčních podmínek pak opačně, jako „tuhé, tmavé a suché maso“), které jsou způsobovány zvláště tzv. „porážkovým, či jatečním stressem“ zvířat, nebo residui (zbytky) chemických léčiv a antibiotik, případně i látek hormonálních, používaných pro zvýšení užitkovosti těchto tvorů, ponížených jen na „výrobce bílkovin“. Vlivy těchto látek a residuí na lidské zdraví jsou výlučně negativní. Dnes je již zcela nepopiratelným faktem, že i choroba BSE „bovinní spongiformní encefalopatie“, přenosná na lidi jako KJD „Kreutzfeld - Jakobova choroba“ má původ v nepřirozeném způsobu krmení přežvýkavců (stoprocentních býložravců) masokostní moučkou, připravenou z těl uhynulých zvířat. Lidé tak nutí býložravce, aby se stali nejen masožravci, ale dokonce i kanibaly. Veškeré jednání v tomto odstavci popsané nemá nic společného s racionalitou, je totiž pouze hrubou ziskuchtivostí, kdy zisku je dosahováno za jakoukoli cenu, tedy i za cenu zdraví lidí, spotřebitelů těchto méněcenných produktů. Pokud ovšem uznáme, že tvorba zisku je jediným rozumným důvodem našeho života, pak bude, bohužel, i toto jednání zcela správné a s hlediska producenta i racionální.

Posoudíme-li však i celosvětovou situaci v zásobování potravinami, zatemní a znepřehlední se popisovaná problematika ještě více a posune se dále k naprosté iracionalitě – tj. k nedostatku jakékoli rozumové úvahy. Rostliny bohaté bílkovinami a jejich plody (sója, arašídy, bataty a j.) se dovážejí z rozvojových zemí, jejichž obyvatelé trpí podvýživou. Tyto plodiny však u nás slouží jako krmivo pro zvířata v intensivních velkochovech, v nichž se tímto „žádaným převodem prakticky nejedlé zeleniny na bílkoviny chutného prasete“ (publikovaný názor našeho bývalého vysoce postaveného politika), minimálně 60 % původních rostlinných živin zcela promrhá. Uvedené číslo je skutečně minimální, v odborné literatuře se obvykle uvádí, že ať skot, či prasata nebo drůbež musí sežrat, strávit, prodýchat, převést na tělesnou teplotu, mechanickou energii a exkrementy minimálně sedminásobné množství rostlinných bílkovin, než je hmotnost přírůstku hmotnostní jednotky svaloviny jejich těla! S hlediska podvýživy lidí mnohých zemí, kteří toto mrhání umožňují (jinou možnost však asi nemají, neboť jsou námi a svými politiky manipulováni) a s hlediska osevních ploch pro zdroje základní výživy v těchto zemích často chybějících – tj. ploch pro pěstování obilovin, luštěnin a ovoce - je toto naše jednání nejenom mimořádným plýtváním, ale i projevem naprosté iracionality, snad, tvrdě řečeno, naprosté ztráty zdravého rozumu!

Ovšem ti vegetariáni, kteří ze svého jídelníčku škrtli maso a zvířecí produkty, avšak ponechali v dietě mnoho tuku, soli a nejrůznějších sladkostí, rostlinnou potravou mnoho nezískali - dá se tedy říci, že se chovají poloracionálně! Vedle nich však i ti, kteří zamění dnes běžně konsumované množství bílkovin z masa, stejným množstvím bílkovin mléka, sýrů a ostatních mléčných výrobků, vstoupili velmi pravděpodobně na cestu nejvíce poškozující zdraví, tedy na téměř zcela iracionální formu vegetariánství!

Na tomto místě bude velmi zajímavé alespoň zmíniti nejdůležitější racionální důvod, pro který my, vegani a vegetariáni, tedy lidé stravující se zcela konvenčně, ještě vůbec žijeme a těšíme se docela dobrému zdraví. A žijeme přes všechny „důkazy“ klasické vědy o výživě, a i přes názor bývalého ministra zdravotnictví a dalších vedoucích pracovníků tohoto ministerstva. Názorů stále vyslovovaných přes názory dnes již téměř protikladné, tj. názory odborníků SZÚ a SpV. Které z nich jsou racionální a které nikoli, to je ponecháno na naší úvaze!

Nejdůležitější zřejmě je, že se nestravujeme jednostranně (na rozdíl od mnohých zastánců moderní, nekonvenční výživy, založené převážně na zvířecích produktech), leč mnohotvárně, a zcela plnohodnotně, tedy zřetelně racionálně!

Racionální jednání je definováno na počátku této úvahy – vlastní stať se snaží býti návodem, jak se vyhnouti iracionalitě. Výsledkem pak není postulát, či axiom (tj. tvrzení pronesené bez důkazu), leč tvrzení podle zákona sporu (případně i podle zákona o vyloučení třetího) logicky nevyhnutelné:

Chceme-li si nárokovati zdravý rozum, nemáme vyhnutí – musíme býti vegetariány!




[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 03. 10. 2004 | 14107 přečtení | Počet komentářů: 2827 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Reklama

VEG 1 - tablety s B12 - perfektní pro vegany a vegetariány!
Nesmyslné antikampaně
Veganská strava je zdravá a bezpečná i pro malé děti - zneužití případu úmrtí dětěte ke kritice veganství

I děti mohou být vegany - výhrady k reportáži ČT

Vegetariánství škodí dětem? - shrnutí kausy hrůzostrašných článků v českém tisku
Naši sponzoři
Doporučujeme !
Internetová verze filmu "Vykořisťování Země" s českými titulky - jak konzumace masa škodí planetě Zemi, komentář čte sir Paul McCartney.
Nepřehlédněte
Nabízíme

Důvody proč
být vegetariány
Pravda o mase

filmy americké organizace PeTA s českými titulky na CD-ROM
Reklama
Nejčtenější články

Neexistuji vhodna data!

Tento web je vytvořen v phpRS